Chování druhých je jejich vlastním příběhem; to my sami dovolujeme, aby jejich příběh ovlivňoval ten náš …
Lidé, kteří si berou věci osobně, mají obvykle malé sebevědomí, jsou si nejistí sami sebou a trpí komplexy. Děsí se kritiky, obávají se, že si okolí všimne jejich nedostatky či chyby.
Neumí se povznést nad situací s nadhledem, jakoukoli poznámku vztahují ke své osobě. Také patříte mezi ně? Dá se s tím něco dělat?
nízké sebevědomí
Žijeme v období, kdy se musíme vyjadřovat velmi opatrně, abychom nikoho svými slovy neurazili. Za přehnanou korektností stojí sice pěkná myšlenka, ale zasahuje do svobody projevu, a chrání lidi, kteří za nedostatek sebevědomí a odolnosti obviňují okolní svět.
Místo toho, aby pracovali na síle osobnosti a odolnosti, aby se jejich poznámky okolí nedotýkaly, berou věci osobně a snaží se změnit svět. Sami si nevědí zajistit ochranu, proto o to žádají společnost.
Je to však neefektivní cesta, protože pokud chceme změnit svět k lepšímu, musíme začít u sebe. Pokud nevíte změnit sebe, nedokážete změnit ani větší celek, kterým je společnost.
Vinit svět za své emoce je nesmysl; sami jste za ně zodpovědní
Stává se, že se nás slova nebo činy blízkých či neznámých dotknou, urazí nás. Neopatrně volené či necitlivě cílené slova lidí tu vždy byly, i vždy i budou. Dostatek taktnosti a tzv. chochmesu některým lidem prostě chybí. Co můžeme tedy udělat?
Zaměřit se na to, aby se nás podobné věci nedotýkaly. Přikázat světu, aby se vyjadřoval taktně, ačkoli mnozí ani nevědí, co to znamená, je neefektivní cesta.
Podle Don Miguel Ruiz, autora slavné knihy Čtyři dohody, bude o nás svět vždy klábosit – a jediný způsob, jak zůstat imunním je nebrat si jejich řeči osobně. Protože to je základem šťastného a harmonického života, a konec konců i vztahů.
Ego je citlivé na kritiku; čím méně sebevědomí máte, tím snazší je vás urazit
Představte si situaci; v práci slyšíte z kuchyňky smích kolegyň. Vejdete si po kávu, ony okamžitě ztichnou. Co vás jako první napadne? Že o vás povídaly. Že máte dnes hrozné vlasy, ty šaty vám nesluší a podobně. Odkud se tato domněnka bere?
Z dětství, kdy vás kritizovali a zesměšnili, a proto jste si sami vytvořili kritizující hlas, který nyní přisuzujete i ostatním? Jsou to vaše myšlenky, vaše domněnky, které přenášíte na okolní svět.
Projektujete své vlastní pochybnosti o sobě samém a nejistotu, pokud vás někdo upozorní na něco, na co jste citliví, na stránku osobnosti, o které pochybujete a vlastnost, kterou na sobě nepřijímáte.
Jiná situace; sedíte s partnerem po dlouhém dni na gauči, chcete se postěžovat na náročný den. On dívá do mobilu nebo zapne televizi. Vás se to samozřejmě velmi dotkne, urazíte se, rozhněváte – a obviníte ho. On je zodpovědný za váš hněv, za emoci, kterou cítíte. On je ten, koho třeba vinit. A která vaše část teď říká? Je to vaše ego; ego je citlivé na kritiku, naopak chce být uznány a pochváleno.
Svět se netočí kolem vás
Ego nám zabraňuje vidět situaci v jejím pravém světle. Brání nám oprostit se a nepřenášet do toho náš emocionální svět a jizvy. Okamžitě vytváříme domněnku, že kolegyně povídali o nás – ale co za tím skutečně stojí?
Naše nízké sebevědomí. Z partnerova chování hned vyvodíme, že si nás neváží, nezajímáme ho a bolí nás to. Přitom měl možná také náročný den, čeká důležitý email z práce nebo chce zapnout televizi neboť čeká na zápas, který začne o čtvrt hodinu. Nevíte příčinu chování druhých lidí – pokud se naučíte na situaci dívat z jejich pohledu a perspektivy, máte z poloviny vyhráno.
Svět se netočí jen kolem vás. Přestaňte být tak soustředěni sami na sebe. Nejste středem světa druhých lidí. Pokud se vám někdo vysměje, urazí vás, vidí v nepříjemné situací, je velmi pravděpodobné, že na to o chvíli zapomene – protože přesně tak jako vy, i on je zaměřen zejména sám na sebe.
Chování druhých je jejich osobnost, jejich příběh – není to o vás
Uvědomte si, že to není celé jen o vás. Chování lidí, ačkoli k vaší osobě, vypovídá o jejich životě a jejich osobnosti. Pokud o vás kolegyně skutečně klábosí, znamená to jediné – že jsou nevyzrálé osobnosti, které mají tak nudný život, že se musí bavit urážením ostatních. Pravděpodobně mají nízké sebevědomí a zvyšují si ho shazováním druhých.
Nelaskavé slova známé značí jedině to, že sama má v duši hněv, vztek a napětí, které si potřebuje ventilovat. Nesouvisí to s vámi, není to o vás – je to o nich, o jejich životě, o jejich prožívání. Chování druhých je jejich vlastním příběhem; to my sami dovolujeme, aby jejich příběh ovlivňoval ten náš.
